37. Kapitola

29. března 2008 v 11:05 | Mafalda |  **HP vs. lord Voldemort
Vážení a milí.... :-) Tak jsem se opět rozhodla vzít věci do vlastních rukou... Napsala jsem kapitolu, ale envím, je možné, že tam budou nějaké nesrovnalosti s předchozími kapitolami, ale nejsem si jistá a vážně se mi to nechce číst celé znovu... Jinak v téhle kapitole se toho moc neděje, je jen taková, abych tak nějak udala budoucí směr téhle povídky a abych věděla, jak postupovat v další kapitole, kterou (doufám) někdy napíšu...
Nechci říkat že se tady k tomu vracím nebo tak... Ale jak jste napsali- měsíc a půl, to už je moc :-) ...
____________________________________________________________________________
,,Dovolte, abych se představil… Jsem Jeff Howard, přivedl mě sem Hagrid."
Všichni se důrazně podívali na Hagrida, ale ten jen pokrčil rameny a výmluvně se usmál.
,,Myslím, že je načase přestat jenom mluvit a začít jednat." Pokračoval Jeff a začal pomalu chodit po místnosti.
,,Pokud se nemýlím, slečna Grangerová říkala, že je pan Potter v nějaké místnosti s dlouhým stolem, řetězy u stropu z mramoru, osvětlené svícemi. Víte, ani já nejsem příliš pyšný na to, že jsem býval Smrtijedem," místností se ozvalo polekané zašustění, když si vyhrnul rukáv a na předloktí se mu rýsovalo Znamení Zla, ,,ale popis té místnosti mi vážně připomíná horské sídlo rodiny Raddleů, ve kterém občas Pán Zla pobýval. Právě tam jsme plánovali složité akce a tam vznikaly myšlenky očisty světa od mudlů."
Na chvíli se odmlčel, aby se zhluboka nadechl.
,,Shodou okolností jsem býval jedním z dost blízkých Voldemortových přátel (teda, nedá se tomu říkat "přítel", protože Voldemort žádné nemá) a vím docela přesně, kde to sídlo leží."
To všechno je vážně pěkné, pomyslela si Hermiona, ale jak vím, že mu můžu věřit? Svou myšlenku také vyřkla nahlas, ale jediným ohlasem byl Jeffův pronikavý smích.
,,Je pravda, nemám žádný důkaz,že jsem na straně dobra, musíte mi věřit."
Nikdo nevěděl proč, ale tato slova na všechny hluboce zapůsobila.
,,Dost řečí," pokračoval, teď už vážně muž s kaštanovými vlasy, ,,mám plán. Smrtijedi netuší, že jsem se po odchodu ze služeb Pána Zla přidal k Fénixovu řádu. Tím pádem ani nevědí, že někdo zná přesnou polohu Northern Hillu (tak se jmenuje to sídlo). Je to v Norsku, v Heavenských horách, nad jezerem Gjende. Pokud vím,toto místo není zajištěno proti přemisťování, ale je velmi špatně dostupné pěšky. Navrhuji přemístit se dolů do údolí k jezeru a odtud se nahoru dostat na košťatech. Ta místnost je, tuším, "Starý sál", ten je ve východním křídle."
Howard se zamyslel a pak mu blesklo v očích.
,,Jednou z nejhorších Voldemortových zdraní je takzvané "kouzlo na dálku". Může vyslat kouzlo jen pomocí myšlenek na někoho, kdo je třeba tisíce kilometrů od něj. Musím se přiznat," malinko se narovnal a jako by se nadmul pýchou , ,,že mě to víceméně naučil".
Místností se opět ozvalo mohutné zašumění, jak se po sobě všichni otočili a vyjeveně si šeptali.
Jeff ale přesto pokračoval: ,, Mám takový návrh. Myslí bych vyslal kletbu Imperius na nějakého ze Smrtijedů, kteří tam teď jsou a ten by nás dostal do budovy. Myslím, že s pár šikovnými lidmi nebude problém Smrtijedy "porazit"."
,,To je fakt," skočila mu od řeči Hermiona, ,,je jich tam tak nanejvýš deset, víc určitě ne. A jak vidím, nás je vážná přesila". Rozhlédla se po místnosti a přeměřila si pohledem asi pětadvacet tváří.
,,Navrhuju seslat kletbu na Macnaira. Jsem si JISTÁ, že tam byl."
Všichni uznali, že je to dobrý nápad a utvořili kruh, uprostřed kterého stál Jeff. Zavřel oči, zřejmě se soustředil na tvář Smrtijeda, který před pár lety sťal hypogrifa Klofana.
Potom do táhlého ticha pomalu, ale zřetelně a odhodlaně zašeptal: "Imperius".
Chvíli se nic nedělo, ale potom se místností ozvalo duté "prásk", ne nepodobné tomu, co se ozývá při přemisťování. Vítězoslavný výraz v Jeffově tváři všem přítomným prozradil, že právě ten zvuk znamená, že kouzlo zasáhlo svůj cíl.
 

36. Kapitolka

4. února 2008 v 21:50 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
Kapitolka 36.
Harry zrovna spal neklidným spánkem. Pořád se mu vracel ten obraz, už nechtěl. Nechtěl. Ale nešlo to.
Začalo ho něco škrtit. Jako by se řetězy utahovaly. Víc a víc. Už skoro nemohl dýchat. V panické hrůze se probudil.
V první chvíli se lekl, ale by tak vysílen že nemohl ani vykřiknout.
V druhé chvíli, jakoby energie přestala stávkovat.
"Hermiono", zašeptal Harry. "Jak to, že si..?", udiveně mrkal Harry. "Není čas na vysvětlování, teda vlastně nemůžu si ani uvědomit, jak sem se sem vlastně dostala", pousmála se. "Hermiono musíme se odsud co nejrychleji dostat, čím dýl tu budeš tím bude větší pravděpodobnost že se odsud už nikdy nedostanem". Hermiona nechápala.
Harry mlčky posunul bradu směrem k obrazu. Hermiona se jen stěží otočila. Vzápětí pochopila.
"Chápu. Takže když to šlo se přemístit sem, může to jít i ven ne ?", Znělo to logicky. Harry byl ale příliš unavený. Přenést se nemohl. Hermiona se seč mohla rozhlédla, aby si kdykoliv bude potřebovat vybavila i ten nejmenší detail. Okna, stůl, pár židlí, světlo, svíčky a lampy, strop z bílého mramoru, a ten obraz. Hermiona už věděla jak to tu vypadá, takže přemístit se zpátky sem už pro ni nebude tak těžké. "Harry letím k Ronovy, vrátím se co nejdřív, musíš tu vydržet".
Harry chtěl něco namítnout, ale poznal, že je to jeho jediná možnost a naděje. "Vrátím se co nejdřív", usmála se, ale nebyl to úsměv veselý. Skrývalo se v něm něco víc, naděje a smutek. Hermiona zavřela oči a s "prásk" tu jednu chvíli byla. Druhou chvíli už ne.
Harry jenom pocítil jak sevření řetězů povolilo, mohl se zase nadechnou a více pohnout. Co by ovšem teďkoň dal za to, kdyby tu nemusel být sám. "Jenom doufám že John a Ginny sou v pořádku". Vzpomněl si. Upadl znovu do neklidného a ani trochu uklidňujícího spánku.
Mezitím v bradavicích do 7 ročníku přibyli dva nový studenti. Kluk a dívka. Kdyby jste je viděli poprvé rozhodně byste neřekli že jim je 17, ale víc. To teď ovšem není důležité jmenovali se Mario a Antoinnete. "jak Anglická jména". Údajně se přistěhovali z Italie, a Italské kouzelná akademie poslala do Bradavic dopis s rozsahem učiva, které žáci zvládli i se výsledky závěrečných zkouček a zkoušek NKU a výstupním hodnocením žáků. Na základě těchto papíru dnes u oběda byli slavnostně zařazení do kolejí.
Ron se Snapem vybírali mapy. Od úvodní řeči uběhly bezmála 4,5 hodiny. Paní Weasleyová všem navařila a v jídelně se postupně střídali všichni neúspěšní hledači. Nějaký hnědovlasý muž, už ani nevím jak se jmenoval. S polívkou v ruce dosedl. O to větší udivení bylo, když mu na klíně přistála Hermiona. Ron šel akorát kolem. Na Hermionu se jenom vyčítavě podíval, a odešel do "svého" pokoje. Hermiona se hnědovlasému mladíkovy omluvila a s červenými lehce červenými líčkami odcupitala k Snaepovi. Ten jakoby Hermionu viděl nerad. Jenom se po ní nasupeně kouknul a odešel.
Hermionu už to pomalu přestávalo bavit, jakoby se jí všichni vyhýbali. Nakonec vše vypovídala Hagridovy, který tu samozřejmě také byl. Hagrid se svým vzhledem neměl problém se stát středem pozornosti. Po chvíli, co se tak stalo všem oznámil, že za 6 minut je schůze nahoře v sále (který šla hermiona udělat z komory). "Je to důležité, závisí na tom Harryho život" dodal Hagrid.
U Harryho se mezitím dělo něco nezvyklého. Ze snu ho probudil Jekot. Neměl ponětí kolik uběhlo času od setkání s Hermionou. Byla to siréna nebo co. "Nevím co ho spustilo", ale něco mu říkalo, že to byla Hermiona. Místnost se pomalu zaplňovala. V jeden okamžik měl skoro pocit jakoby mluvili o něm. Pocit nebyl jenom pocit, bylo to něco víc. Řetězy zarachotily.
Harry začal pomalu klesat dolů.
Jediné co bylo pozitivní na celé té věci. Jakoby obraz čím níž Harry byl tím míň na něj působil.
Harry byl nechtěně středem pozornosti. Čím více klesal tím více si připadal v pasti. I to světlo které bylo ve dne i v noci (jestli se tomu tady tak ňák říkalo) stejné se zdálo tmavší. Harry stále spoután. Nemohl nic dělat. "Snad Hermiona dorazí brzy" pomyslel si, ale nemol to nechat na nich. Co když to nestihnou. Věci musí vzít do vlastních rukou. V hlavně se mu již rýsoval plán, který byl tak nadějný asi jako moře v poušti. Přece ale jenom naděje umírá poslední.
S dunivým trink dopadl na kulatý stůl.
Hermiona se postavila docela celého shromáždění, a začala jim líčit jak to bylo s Harry. "Potřebujeme sestavit plán, nikdy jsem si nemyslela, že budu takhle velet. Ale v téhle situaci nevidím jiné východisko.", řekla rázně Hermiona. "Jestli se to někomu nelíbí, může jít, tento plán bude mimořádně složitý a důležitější než všechny předtím (nebo alespoň je můj první takže musí dopadnout dobře, pomyslela si)" Ne, ne jakoby měla Hermiona v očích ten ocelový lesk podobný tomu, co tak často vídali za dob prvních ročníků u profesorky MgGonagalové."
"Jestli máte někdo nějáký nápad prosím řekněte ho" povzbudivě se usmála Hermiona.¨
V místnosti náhle bylo ticho, kdyby někdo pustil na zem pustil špendlík sem si jistá, že to bude slyšet. Až po chvíli, která se zdála být delší , než byla.
Vstal ten hnědovlasý kluk (mno…mohlo mu být tak 20, zelené oči, hnědé delší vlasy, a i přes triko byla vidět jeho svalnatá postava.). Začal mluvit. Jeho hlas byl příjemný a hluboký, ale rázný a plný nadšení.
Omlouvám se za spoždění!!! Napište pls komentářiček :-P a pjeden malinkatej dotaz... jak se správně píše "Sneape" ??? dkju a užíte si kapitolku

Stručný přehled kapitolek a co se v nich stalo

25. ledna 2008 v 19:16 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
1. Kapitola - Harry přijel za školy
- Rozloučení s Dursleovými
- Záchraným autobusem do Prasinek na zkoušku z přeměňování - Udělali jí
2. Kapitola - Přemístění do Doupěte
- Večeře, s popřáním Harrymu k 17. narozeninám
- Představení řádu
3. Kapitola - Harryho sen, a Rozmluva s Brumbálem ve snu
- Tajný odchod do Godrikova dolu
4. Kapitola - Objevení viteálu
- cesta k němu
5. Kapitola - Vzatí viteálu a spáteční cesta
6. Kapitola
- Harryho první zabytí
- Přenesení do doupěte a výslech od ostatních obyvatelů doupěte;
7. Kapitola - Povídání o viteálech s členy řádu
8. Kapitola - napadení smrtijedi, lest s Ginny
- Přijetí do řádu
9. Kapitola
- Přijetí do řádu část druhá
- odjezd do školy
10. Kapitola - přijetí do bradavic
- píseň moudrého klobouku
- uvítací řeč, večeře
11. Kapitola - první na snídani
- návštěva knihovny, kniha když chcete ublížit
- první hodina soubojů
12. Kapitola - konec hodiny soubojů (poslední dvojice hermi+harry)
- hodina obrany se Snapem
- Harryho záchvat
- harryho odchod ze školy na soukromí výcvik
13. Kapitola - Harry v novém domě, prozkoumání ho
- druhá věštba , setkání s Malfoem
14. Kapitola - první den , první rozcvičky běhání
Nitroobrana a další předměty
15. Kapitola - harry si pučil knihu
- a zjistil že jeho zvíře ve kterí se má přeměnit je fénix
- při nacvičování přeměny… mu narostla křídla….
16. Kapitola - harry zjistil že je Draco vlkodlak
- Falešné napadení / zkouška
17. Kapitola - Nakupování vánočních dárků
- vánoce (s drakem amulety nálad, a pro snapea jak přežít s pubertáky)
18. Kapitola - dárky od přátel…..až do doby zítra je den návratu di bradavic
19: Kapitola - Návrat do bradavic, loučení s drakem a snapem
- do hlavního štábu …..a zjistil že je Ginny těhotná
20. Kapitola - Ginny září červeně…. A odletaxovali se do bradavic
- Giiny dvě mocná dvojčata, harry jí požádal o ruku
21. Kapitola - ginny řekla harrymu ano , prožili spolu krásnou noc,
- Voldemort unesl Ginny
- Harry se jí vydal zachránit
22. Kapitola - Harry byl uvězněn a jeho i Ginny mučily…
23. Kapitola - Snape a Drako se postavili Voldemortovi
- Snape po souboji zemřel
24. Kapitola - zjistenéí že je více spolku proti voldemortovi,
- Díky neznámímu pomocí přenášela uprchnutí do bradavic
- přežilo jen jedno dítě z dvou
25. Kapitola - Ginny předčasně za podpory kouzel porodila
- weasleovi se o tom všem dozvěděli
26. Kapitola - nic moc…keci okolo johna jeho zdraví, s drakem…co an to rodiče a co dál…
27. Kapitola - harry vyloučen s Ginny ze školy…
28. Kapitola
- smlouvání o vyhození…. Neusmlouváno…oliučení s drakem
29. Kapitola
- loučení s hybridem, výběr domu
30. Kapitola - Odjezd do nového domu
A zbytek si musíte přečíst 
Vaše Eliška

 


35.kapitolka

16. ledna 2008 v 12:00 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
Kapitola 35.

Hermiona celá vysílená zasedla ke stolu a čekala na Rona a Sneapa, než přinesou všechny potřebné věci. Ron obalený papíry, kalamářem. Pera měl zapíchnutá ve vlasech a v zubech nesl igelitovou tašku, plnou mudlovského oblečení. I v tak vážné situaci se musela Hermiona pousmát. Inu pohled na zoufalého Rona obaleného od shora až dolů potřebnými věcmi. (:DD..jak mu všechno padá a on to sbírá a naštvaně kouká :DD)
Sneap přišel v zápěti s Ginny, malým Johnem a bylinkami v rukách.
Hermiona se otočila na Ginny a začala vysvětlovat: "Nejprve vyrobíme lektvar neviditelnosti, který se nám bude jistě hodit. Není něják složitý a s přispěním profesora Sneapa to bude trvat tak dvě hodiny. Potom tento dům zabezpečíme, jestli si pamatuješ na hlavní štáb tak něco podobného. Pro mudly uplně zmízí, a kouzelníci budou znát heslo. Svoláme zbytek štábu, a seznámíme je s tím co se stalo. Další co musíme udělat je zjistit kde teď Harry je, a to je to nejdůležitější, ale eště nevíme jak to udělat, proto sebou mám tolik kniha a kvuli tomu také musíme svolat štáb. V neposlední řadě, tedy vlastně to nejhlavnější je musíme zapracovat na viteálech. Boj s Voldemortem je důležitější než kdy dřív.
Ty a John zůstanete tady a nebudete nikam chodit. Doufám, že to není na moc dlouho."Hermiona se podívala na Sneapa, který přitakával, a pozvolna přidával žluté kousíčky do kloktající vody v kotlíku.
Ron odvedl Ginny i s Johnem nahoru do pokoje, který jí teď bude patřit.
Hermiona otevřela knihy, a začala, zatím bezvýsledně, listovat.

Harry už byl unavený, venku se ale nestmívalo, ani náznakem nebylo jiná obloha než před pár hodinami. Harry si po chvíli uvědomil, že to není čas co zvětšuje jeho únavu, že je to ten obraz který visí na zdi naproti oknům.
Jako by tu byl jen proto, aby z něj vysál i ten poslední kousek energii. (Možná už věděl proč se nad jeho mučením, trápením a ničením nikdo nezaměstnával).
Ten obraz ho začal přitahovat víc a víc, po chvíli se nemohl dívat nanic jiného než na ten obraz.
Ta paní měla tak krásnou tvář, ale nějáky muž jí začarovává.
A pořád dokola.
Ta krásná a veselá žena se stala ošklivou a smutnou. Harry už to znal na zpaměti, a spolu s její veselostí byl veselí a když byla smutná, byl také smutný.
Začal obrazem žít.
Chvílemi si říkal Harry: mysli na něco krásného a nekoukej tam. Dařilo se mu to, ale maximálně pár minut. Po té ho zase obraz přitáhl k sobě, a víc a víc ho pohlcoval.

Mezitím se přípravy v novém hlavním štábu (budeme tomu říkat: Centrální dům záchrany…CDZ ) chýlili ke konci, lektvar již pobublával, a hlavní aula se plnila známými tvářemi. Hermiona jim všem sdělila že se rozdělí do skupinek po třech, dostanou lahvičku lektvaru, který je ovšem pro použití pouze v největší nouzi.
"Každá skupina dostane mapu (Ron už je rozdával) na které má vyznačené území. To prohledá, a bude se soustředit na sebemenší známku větší síli (kterou Harry opravdu má). Každá skupina, když najde sílu zakreslí jí do mapy, tím se to objeví i v mapách ostatních. Neznamená že jedna skupinka něco najde a ostatní přestanou hledat. Síla magie je Modrá tečka na mapě, a zelená tečka je Harry. Zaznamenávejte všechno".
Všichni se pomalu rozcházeli. Hermiona, Ron a Sneap zůstali v budově CDZ, aby mohli pozorovat mapu, a co jaký tým našel.
Po pul hodině už byla Hermiona tak nervózní, že vzala koště, nikomu nic neřekla, a vzlétla od domu pryč.

Ron se chtěl vydat za ní, ale Sneap ho zastavil se slovy "Ginny i já tě tu potřebujem". To Rona chtě nechtě připoutalo v domě.

Harry mezitím upadal do hlubokémo spánku. Do říše snů, ve kterém mu obraz nedával pokoj. Viděl ho pořád před ssebou.
Jestli brzy někdo Harrymu nepomůže, obraz z něho vysaje i ten poslední kousíček energie.

Hermiona zoufale létala tam a zpět. "Musím přece existovat něco co mi řekne kde je, nebo mi ho pomuže nají. Harriho". Přemýšlela a přemýšlela, Nešlo by se za ním přemístit, jako myslet na jeho osobu a přemístit se k němu. "Zkusím to". Nejprve Hermiona přistála, protože by eště mohla spadnout. Pevně stála nohama na zemi. Zavela oči, a stejně jako poprvé si připomněla tři O. Vypustila z hlavy všechno "odpusť Ginny" myslela jenom na Harryho, jeho oči ruce,vlasy. Zavřela oči a čekala až se ozve "prásk". Nic takového se nestalo. Musím to zkusit znovu.
Znovu se nic nestalo. Hermiona se ale nevzdávala. Vzpomínala na to všechno co s Harry prožila, a myslela jenom na to aby mohla být u něj a pomoci mu. Myslela jak nejvíc mohla. Už se viděla vedle Harryho. Oči pevněji než kdy dřív přivřela k sobě. Stiskla násadu koštěte a celé tělo soustředila jenom na to aby se ozvalo velké "prásk".

Ron mezitím kontroloval mapu, na které se oběvoval čím dál více modrých teček, ale zelená nikde. "Doufám, že je Hermiona v pořádku, protože jestli mi zmizí i ona…"

Tak další kapitolka..omlouvám se vím že sem jí slíbila o víkendu a ted je středa, ale mám zánět oka tak mám zakázaném počítač…ted je máma v práci tak sem to rychle naškrábala…..:) Jak dobře či blbě posuďte sami….a víím že je to nezodpovědný, že vždy řeknu kdy sem něco dám a zpozdím se minimálně o jeden den.... budu se snažit naučit dochvilnosti…:-P užíte si 35 kapitolku


34.Kapitola

3. ledna 2008 v 19:33 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
34. Kapitola
Vlasy jí čechral studený podzimní vítr. Pohrával si s listím, které letělo ve stejné výšce jako ona. A nejen tohle je spojovalo. Letěli rychle, svižně s potřebou doletět někam……kam to ale neví. Nejrozumnější jí přišlo letět za Harry a Ginny. Prudce obrátila koště, až sama málem spadla. Zaškobrtala a vrátila se do rovnováhy, a letěla vstříc dobrodružství, proti směru listí.
Ron si mezitím Ginny doposlechl. A celý zděšen, zapomnějíc na Johna běžel do domu číslo 4, (do toho domu kde byl s Harrym včera večer). Ginny tam nechá, celou ubrečenou a v nevědomosti. Pochvíli se Ginny vzpamatovala. A začala prohledávat půdu kde by mohl John být.
Po asi 7 minutách, uslyší pláč. Nejdřív si řekne to není možné zvoní mi v uších. Poté si ale uvědomila že to nepřestává a že ten brek sílí. Poznala v něm Johna. "Johne kde si můj malý". Brek se ozíval dál. Ginny nastražila uši. Celou místnost prošla dvakrát. Se závěrem že je zavřený ve vyřezávané truhle. V pravé půlce těla mělo radost, ale v té druhé se jí zmocnil eště věčí strach, co je v té truhle kromě Johna a neudusí se-?
Ginny sebrala všechny svoje síly. Pevně uchopila hůlka. "Alohomora" Překvapivě se nic nestalo. Začala propadat panice, a zoufalství. Na malý okamžik se ozval Johnův smích. To se Ginny trošku uklidnila, že tam je John v bezpečí.
Dusot kroků, otvírání a zavírání dveří od pokoje Ginny dnes už slyšela po druhé. BAla se víc, protože tu byla sama bez nikoho. Přesně jako předtím. Dup, dup" Ten neznámí se zastavil přesně pod vchodem na půdu. "Ginny si tam?" , ozval se starostlivý hlas Hermiony. GInny spadl kámen ze srdce. Je tu Hermiona. Která si ví vždy rady. "pomoc mi Hermiono". Hermiona s ránou dolétla na podlahu půdy.
GInny ve zkratce vylíčila Hermioně co se tu stalo.
Díky bohu Hermiona zachovala chladnou hlavu, oproti Ronovi a otevřela kufr a vyndala zelený kufr, ze kterého vytáhla starou kniho. A hledala jak yb mohla truhlu otevřít. "perineumcaries" a "imminens". Ginny Jen udiveně koukala jak se truhla otevřela.
Hermiona se hrnula k truhle odkud vyndala Johna, prozatím v pořádku. GInny vysvětlila že hrozícíkaz odstraní všechny kouzelné překážky a immineus že se dostane pod povrch určené věci. Konečně se Ginny s Hermionou objali, to už ale Hermiona spěchala za Ronem.
¨
Harry se probudil. Hlava se mu pořád motala.
Už nebyl na kopci, ale v prosklené místnosti. Byl vlastně nad místností. Obmotán řetězy, se nemohl hýbat.
Vysel od stropu. Lidé pod ním si asi vůbec neuvědomovali, že by mohl být při vědomí, což se.
Harrymu značně hodilo. Mohl si vyslechnou jejich rozhovory, a vymyslet jak se odsud vysvobodí. Bez hůlky. Kéž by tu teĎ mohl mít Rona a Hermionu.
Hermiona doběhla do domu číslo 4. Vzala to zadními vrátky, rovnou do kuchyně kde seděl Ron a duch Sneapa. Byli v zuřivé debatě. Oba stáli a pokřikovali na sebe. Jen co si všimli Hermiony. Ztichli. Ron běžel kHermioně, ale ta ho odstrčila a dala mu do rukou kufr. Pod kterým se Ron prohnul. Položil ho na stůl, a i se Sneapem čekali co se bude dít. Hermiona jim řekla její plán. Oba mlčky poslouchali.
Harry mezitím na druhém konci země zjišťoval kde je. Bylo tu nezvykle světla, až pálilo do očí, ale byla tu zima, a Harrymu dvojnásobná vždyť byl jenom v tričku a jeanech. Pod ním byl kulatý stůl, a okolo bylo asi 13 mužských postav. Všecky byli zahalené v černém.
Ten největší z nich, ten který stál říkal "Už bych tím skoncoval, stejně to nemá cenu". Ten po jeho pravici "Jistě souhlasím, to je ten nejlepší nápad jaký sem kdy od vás slyšel". Z druhého konce se ale izvalo "ZAjisté je to dobrý nápad, ale má své mochy, ale jen nepatrné" dodal když se na něj zbytek stolu podíval. Na Harryho jakoby působil tento sladký vzduch. Který se mu všude dostával. A tlakoval se mu do hlavi. Harrymu se zase začala motat hlava. Omdlel.
Je hodně krátká......PLS NAPIŠTĚ MI KDE HARRY JE A KDO JE TEN ZAHALENÝ MUŽ, A JAKÉ PLÁNY MÁ HERMIONA A ONEN VYSOKÝ . at vím jakou máte fantazii vy...:-)

33.kapitolka

3. ledna 2008 v 12:12 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
33.kapitola

Dveře se rozletěli. V první chvíli se Harry lekl, ale v druhé chvíli ho už Ginny viděla jak s usměvem běží za Ronem. Atmosféra strachu na okamžik odplula jinam. Už ho skoro objal.
Ale ucukl a klopýtal zpět. Ginny pochopila proč. Jeho oči měli nepřítomný výraz, a zářivě modrou barvu, jakoby byl pod kledbou. (Což jak si harry uvědomil, byla asi pravda.) Harry zakřičel "Ginny vem Johna a přeneste se daleko odsud".(už to skoro umněla, i když neměla složené zkoušky). Nestihli to. Do dveří vstoupila zahalená postava. Celá v černém, se smrtijedskou maskou na očích, ale nebyl to obyčejný smrtijed, na to z něj vyzařovala moc obrovská síla.
John jakoby vycítil nebezpečí, okolo sebe udělal oranžovou bublinu.
Zatím Harry nevěděl kdo to je. Jediné co bezpečně věděl je to že Ron padá k zemi. Již s očima hnědýma, na které byl Harry zvyklí. Harry se ale nemohl hnout, a dovolit si udělat chybu. Postava zvedla hůlku. Harryho již byl také připraven s hůlkou vysoko ve vzduchu. Oba dva naráz vyřkli kouzla. "Crucio", "Mdloby na tebe". Ginny se plná zděšení hrne k Johnovi, který tam ale už není. Kouzla nefungovali. Nic se nestalo. Zkusili to po druhé po třetí a pořád nic. "Densaugeo", "Crucio" , "Locomotor mortis!" , "Oppungo!".Nic nefungovalo.
Venku zafoukal vítr. Zvedlo se listí. Obloha se zatáhla. Dům jakoby se od základu začal třást. Zemětřesení. Otřásalo s Ginny která ležela na zemi, i Ronem, který s pomalu probíral. Zemětřesení najednou zmizelo. A sním i Harry a zahalený muž.
Ron už plně při vědomí, ale pořád nechápe co se děje a kde a proč tu je. Rozhlíží se. Když spatří Ginny. Okamžitě se za ní rozběhne. Nehýbe se. Ron začíná brečet, a ptá se proč a za co. dyť je tak mláda, představil si že už nikdy neuvidí Ginny se smát a červenat, si to nezaslouží, zrovna když má nejúžasnějšího manžela a dítě". "To mám" ozve se vyčerpaně. Ron celý šťastný Ginny objímá. Posadil jí a dal pod ní polštář, který náhodou našel za velkou komodou. Ginny se ale sedět nechce, chce hledat Johna. To jí ale Ron nedovolí. posadí jí zpátky a že prý jí Johna pomůže najít, jen co mu vysvětlí co se tu všechno stalo. Ginny tedy nechtě, ale souhlasí.
Mezitím Harry dopadl tváří na trávu. Neskutečná bolest ho bodá v levé ruce. ( "Mám štěstí že sem pravák" pomyslí si). Vyčerpán,se okolo rozhlédne. Jestli ta bolest byla neskutečná, tohle je katastrofální. Ocitl se na hoře. Okolo něj všude smrtijedi. Mířili na něj hůlkami. HArry upadl do bezvědomí. Jediné co eště zaslechl "odveďte ho do lesa do naší chajdy, ať si s nim můžu trošičku pohrát, než mudovolím umřít". Jeho mysl se vzdalovala a ledový smích slábl.
Daleko za horami, daleko za řekami, daleko od očí mudlů stojí škola. Škola čar a kouzel, se jménem Bradavice. Pod velením Minervy mc Gonagalové, se tu učí stovky dětí na kouzelníky a čarodějky. Ve čtyřech kolejích. Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Nyní se pojďme věnovat jedné prefektce, primusce z Koleje Nebelvír.
Hermiona Už celý den neviděla Rona. Začalo se jí po něm stýskat. Bylo jí to samo sebou divné, normálně sou pořád spolu. Na dnešních hodinách také nebyl a Hermiona z toho byla patřičně vykolejená, a nemohla si vzpomenout na žádnou správnou odpověď. Dokonce její Veritasérum bylo tak řídké, že by jazyk leda svázal, což se jí eště nestalo.
Byla z toho zkrátka mimo. "To není jen tak !!, Něco se děje". V jejím podezření jí utvrdilo i to že se obloha na okamžik zatáhla tak jako by byla ta nejtemnější noc a pochvíli se zase rozjasnila. "Slunčný den" vykřikla na Buclatou dámu, která se vzápětí otevřela. Vysprintovala schody ( v pocitu že na ní závisí lidský život) do svého pokoje a začala balit vše potřebné, pomocí kouzla musela svých pět kufrů nabytých knihami, bylinkami a prostě vším možným co by se mohlo hodit. Na posteli nechala krasopisně napsaný a podepsaný dopis na kterém stálo: Něco se děje, musím jít pomoci těm, který mojí pomoc potřebují. Vrátím se do vánoc. Hermiona Grangerová
Stručné a výstižné. Do nejbližšího přístěnku si doběhla pro koště, kde našla také svého zrzavého miláčka, strčila ho do klece, a spolu s jedním kufrem, ve kterém je 5 dalších zavěsila na koště, nasedla a otevřeným oknem vylétla.
Já vím je strašně strašná, ale já se polepším slibuji.

Omluva

3. ledna 2008 v 10:35 | www-el |  **Oznámení atd...
Ahoj lidičky...moc se omlouvám že jsem nic dlouho nepřidávala, rozbil se mi počítač...a je v opravě už měsíc a jeho vydání pořád oddalují dál a dál....já už tam mám napsáno pár kapitolek tak jsem doufala, že ho dostanu brzo a budu je sem moct dát anebudu je muset psát znova (páč bych napsala určo něco jiného než předtím)...ale již se vzdávám napíšu nové....takhle by sme se nemuseli dočkat nikdy..... EŠTĚ JEDNOU SE VÁM VŠEM MOC OMLOUVÁM, již se to nestane...a vynahradím vám to bude jedna kapitolka za druhou..... www-el

32. Kapitola

14. listopadu 2007 v 21:00 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
Kapitola 32.
Postava kráčela nebo spíš letěla nebylo jasný jestli je to živý člověk, nebo jenom představa….Harry se nevěřícně koukal na všechny členy řádu, kteří se usmívali, a na Draca, který řekl "co tomu řikáš-?". Za normálních okolností by tohoto člověka viděl narad, ale dneska, po tom co se tehdy stalo, měl co dělat aby udržel svojí kamenou a vážnou tvář. Duch vplul dovnitř, posadil se po pravici Harryho. Harry nevěděl co na to má říct. Radši se jenom posadil. A přemýšlel.
Moc dlouho se mu to nedařilo, protože všichni si sním chtěli povídat o novém bytě, o Johnovy, prostě o všem. Zajímavou řeč zavedl až onen duch, co viteály-? Jako vždy Harryho dostal, jak o nich věděl-? "Pane profesore Snape" Začal Harry "můžeš mi tykat" skočil mu do toho Snape a napřáhl ruku, po té mu došlo že by Harrym jen projela, a tak ji prostě vrátil zpátky na kolena.
Tento večer si užil. Byl po dlouhé první, na kterém se cítil dobře, byl spokojený, bez toho aby musel pořád přemýšlet a míl nějaké výčitky.
Druhý den ráno byl dům zase klidný…a Harry s Ginny se probudili do krásného slunečného poledne.
Bohužel dlouho klidný nebyl. Bylo pondělí, a Harry se rozhodl najít si práci, třeba jenom na chvíli dne, jenom na 3 dny v týdnu. U gringottových měl sice peněz hodně, ale zase né tolik, aby se mohl pořád flákat. A navíc ani by ho to nebavilo celé dny vysedávat doma.…. Vyšel před dům, a klid z něj hned vyprchal. Z okna protějšího domu koukal ten pán ten smrtijed od voldemorta, ten co mu chtěl vzít Johna. Popadl Noviny ze schránky a úprkem odešel dovnitř, popadl Ginny, která neměla nemenší tušení proč to dělá, i Johna….A chtěl jít do sklepa, pak si ale uvědomil, že sklep nemají, tak vyběhli schody nahoru, k žebříku opřenému podél zdi. Vzal ho a opřel o dveře asi metr a půl vysoko, a pomalu tam s Ginny a Johnem vylezli. Zabouchli dveře. A neuvědomil si že je to vlastně blbost utíkat někam odkud není úniku. Nahoře bylo plno harampádí, a plno pro Harryho neznámých věcí, které by se mohli hodit. Mezitím co se Ginny s Johnem usadili v zaprášeném křeslu, Harry začal dělat ochraná kouzla do kruhu, "ševelismo, neviditelnost, a štít".
Harry uslyšel dupot, začal zmatkovat. Jakmile měl rodinu konečně měl to po čem toužil ze všeho nejvíc. Nedovolí někomu, aby mu jí vzal.
Chytil hůlku o něco pevněji než předtím.
Ucítil, že Ginny za ním stojí s tasenou hůlkou.
Malý John jakoby ucítil nebezpečí, okolo sebe udělal zářivě oranžový štít.
Kroky se přibližovaly a zesilovaly.
Na chvíli jako by se svět zastavil, Ginny se přiblížila k Harrymu a do ucha mu šeptla "miluju tě".
Harry místo odpovědi svoje ústa přiblížil k těm jejím. Líbali se, Jako by to bylo tehdy poprvé v šestém ročníku, Nachvíli se tam oba vrátili, a koukali na sebe o rok mladší, a bezstarostné na bradavocké louce u jezera. Oba se museli při té vzpomínce usmát. Jak byli roztomilí.
Oba pohlédli na Johna.
Do reality je vrátil až dusot kroků, otvírání a zavírání dveří od pokoje. Harry pohlédl na žebřík ležící vedle dveří, a usmál se, díky Rone zašeptal (vzpomněl si na první ročník jak zápasili s obřím trolem…. )"Wingardium Leviasa" , žebřík se zvedl vysoko do vzduchu, a s ránou ho položil vedle dveří.. pribouchl dveře. A chvíle radosti a vděčnosti k Ronovy, která najednou přešla ve strach z profesorky MGonagalové a ve smutek). Dneska měl Harry nějakou vzpomínací náladu…neví proč, ale prostě se mu nedařilo vůbec myslet.
Bylo to spíš jak sen než skutečnost.
"Dup, dup" Ten neznámí se zastavil přesně pod vchodem na půdu. Ozval se výkřik nějakého kouzla, které Harry asi neznal, nebo ho dotyčný tak zamumlal že mu nebylo vůbec rozumět.
Chvíle ticha
Ticho přerušil klepot na dveře. Nebo spíš než klepot to byl buchod. Někdo mlátil do dveří. Dveře se rozlétly.
Omlouvám se tradičně za chyby…..za to že je kapitolka tak krátká ….a za to že je taková uvzpomínaná…sem si pustila pomalý písničky….a tak to dopadlo takhle ( ta osoba….měla být původně někdo jiný…ale prostě sem musela vrátit snapea do hry)….a taky za to že mi to tak dlouho trvalo...uží te si to..... příštěslibuju bude delší a lepšejší.....

31.Kapitola

2. listopadu 2007 v 21:51 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
Kapitola 31.
D ruhý den ráno když se Harry probral, celý dům voněl po smažených vajíčkách a topince, jeho nejoblíbenější snídani. Dnes měli naplánovanou obchůzku po vesnici. Jen co se všichni tři nasnídali, teple se oblékli a vyrazili. Jejich dům ležel jen kousíček o návsi, kde si hrála skupinka dětí, nějaké hry které Harry neznal. Třeba alepou bábu to tam neviděl. Prostě ne mudlovské hry. Vyhodili kuličky do vzduchu a ovládali je jako autíčka ve vzduchu a tak různě. Opodál seděli dva dědečci, kteří kouřili a babičky které vesele klábosili a Harrymu přišlo že o nich. Na klínech měli šálky které se sami pletly. Jinak nikde nikdo. Zahrádky neupravené, plné květinek (ale nemyslete si úhledně v záhoncích, jak kde vyrostli tak tam byli). Harry s Ginny a malým Johnem v kočárku došli na druhý konec vesnice, kde bylo malé jezírko s kachnami, u něj sedělo pár maminek které si povídali, jen co si Ginny s Johnem všimli nabídli jí volné místo na lavičce u nich, Ginny s usměvem přijmula. Harry měl alespoň na chvíli možnost všechno trochu srovnat v hlavě, poslední dobou toho na něj bylo moc….
Procházel se tam a zpět ale pořád musel myslet na brumbála. Začal mít výčitky svědomí, že se teď úplně vykašlal na viteáli. Po dlouhé době se pořádně zamyslel. První tři viteály už jsou zničeny, Harry se vážně zamyslel kde by mohl být ten čtvrtý. Vzpomínal na poslední rozhovory s Ronem a Hermionou před odjezdem do bradavic. Viteál. Napadlo ho něco co bylo Voldemortovy v době dětství na hradě nejbližší. Vzpomněl si taky jak minule našli viteál v Harryho domě, domě velké oběti. Jak Harry poprvé zabil. A že už o viteálech ví víc lidí než by mělo. Harry ale začal přemýšlet, co bylo pro něj nejbližší a vzpomněl si Harry na Johna a Rona a Hermionu co teď asi dělají, a netušil, že se s nimi má zanedlouho setkat. Při vzpomínce na Ginny si začal představovat svatební den. A všechno krásné, Viteáli zase úplně vypustil z hlavy…….. myslel jenom na Ginny
Mezitím Harry nevědomky došel na opuštěný konec vesnice, ani trochu se nepodobal té krásné pohádkové vesničce, přitom byl pořád tady, stromy holé bez listí, i vítr jako by foukal silněji a studeněji. Harry ale šel pořád dál až po uši ve svých vlastních myšlenkách a výčitkách. Po chvíli bezcílné chůze se k němu přidal starý muž, a promluvil na něj, "Proč nejste veselý jako všichni ostatní". V tom si harry uvědomil že toho muže odněkud zná, ten muž na něj promluvil hadí řečí, bleskurychle popadl hůlku odskočil od muže, připraven ihned zaútočit. Neznámí muž udělal totéž. "Myslel sem, že si eště ten malý harry, který si neuvědomuje přechod řečí" zachraptěl, nebo spíš zašeptal muž. Harry ale slyšel každé jeho slovo, "Můj pán se s tebou chce sejít, a minule jak si mu utekl to se mu vůbec nelíbilo". Harry na to rázně odpověděl "mě se také nelíbilo když mučil Ginny" Neznámý muž se jenom zasmál, smíchem, při kterém Harrymu naskočila husý kůže "dnes tu ale nejsem kvůli tobě, malý John by byl skvělý nástupce vznešeného Pána, rozluč se svým synem" a s hlasitým prásk zmizel.
Harry chvíli zůstal ohromeně stát na místě a zíral do prázdna. Po chvíli jako by se probudil, se rozeběhnul zpět k jezírku, zpět k Ginny a Johnovi. Po chvíli urputného běhu si Harry v rychlosti uvědomil že se může přemístit.
Byl u Ginny, která vypadala úplně v klidu a zabraná do bujaré konverzace o dudlíkách s ostatními maminkami.John byl v pořádku, seděl spokojeně Ginny v klíně, ale Harry si byl jist, že se něco stane.
Do oběda se ale nic nestalo, nic zvláštního, měli k obědu špagety. Ginny si šla lehnout spolu s Johnem, ve škole toho moc nenaspali, byli nervózní z toho všeho, a Ginny je přece jenom ještě mlaďounká. Harry byl pozvaný k jednomu starému pánovi na partičku karet. Trochu mu to sice přimělo strýce Verona, který taky chodil na partičky karet, ale ze zdvořilosti nedokázal odmítnout a navíc tu ještě pořádně nikoho neznal. Dům opouštěl značně nerad. Pořád musel myslet na ráno a na toho divného chlapíka.
Harry vyšel z čísla popisného 12 a vydal se k 4, kde se měl s ostatními tátami sejít. Bylo to jenom kousek. Dům číslo 4. byl jiný než všechny ostatní domy, měl rovně sestřihaný trávník, a dům byl celý z cihel. Na dveřích bylo napsáno "Vstup, leč podívej co v srdci máš, zlo před dveřmi zanecháš, jinak ustup."
Harrymu význam nápisu nebyl tak zcela jasný ……jinak ustup. Vzápětí to poznal. Do dveří vstoupil černě oděný muž, otevřel dveře z níchš se objevila červená záře. Dveře se přibouchly. A dům byl zase klidný jako předtím. Harrymu se to sni trochu nelíbilo, a dvakrát se ujistil že je u čísla 4. Když zjistil že je, napůl zklamaný a napůl napnutý, plný odhodlání zaklepal na dveře.
Dveře se rozlétly šílenou rychlostí. Harry před sebou uviděl stůl, a vzápětí nic jiného než červenou barvu, měl pocit jako by ho chtěli protáhnout uzoučkou hadicí (skoro jako při přemísťování). Divný pocit ustal stejně rychle jako prve začal, Harry seděl v kruhové místnosti na židli v čele stolu u kterého seděli samé známé tváře. Promluvila ta nejznámější. "Sis myslel že bychom tě tu nechaly na všechno samotnýho-?" Hagrid. Harry neměl slov, jen nevěřícně koukal na všechny sedící u stolu,na všechny známe a milě osůbky, o to víc ho překvapilo, když se rozlétly dveře, z nichš kráčela zahalená postava, Harry ji hned poznal.
____________________________________________________________
Druhá kapitolka ode mě snad se bude líbit...bohužel spojení s Mafaldou selhalo, a nejde mi to jí poslat...tak to máte i s míma chybama, za které se tímto omlouvám.
p.s. mohli byste mi třeba napsat, do komentářů, kdyby se vám chtělo, kdo si myslíte že to je ;-)

30.Kapitola

31. října 2007 v 18:55 | www-el |  **HP vs. lord Voldemort
30. Kapitola
Toto ráno bylo pro Harryho a Ginny to nejsmutnější. Poslední, v 7 hodin večer musí definitivně opustit školu. Harryho první opravdový domov, jeho postel s nebesy a prostě všechno od skřítků a velkých snídaní po urputné kvílení Uršuly. Ráno proběhlo poměrně v klidu, dnes byla neděle, neučilo se. Harry s Ginny si sbalili kufry, seběhli dolů ze schodů a přidali se k ostatním ve společenské místnosti.
V místnosti nepanovala obvyklá, klidná nálada, ale veselý křik. Když všichni spatřili tři osoby scházející dolů po schodech, začali tleskat. Malý John se rozplakal, Ginny rozbrečela a Harry začal koukat do kouta a očima hledal Rona a Hermionu. Tento úkol nebyl pro Harryho nijak složitý, protože vzápětí si Ron odkašlal, postavil se a ujal se slova: "Víte, s Harrym jsme se seznámili vlastně tak, že nevěděl jak na nádraží 9 a ¾" a usmál se. "Od té doby jsme kamarádi, prožili jsme toho spolu hodně a ještě snad i prožijeme."Hermiona si teď stoupla a Rona lehce pohladila a vyzvala ho, aby si sednul, zatímco sama pokračovala. Každý z Harryho a Ginnyina ročníku něco řekl, až to přerostlo v hromadné loučení, na oběd nikdo nemyslel. A tak se vydali všichni na poslední společnou večeři.
Večeře proběhla úplně normálně, klidně i když s trochu nervózním nádechem ve vzduchu. Ze stropu se snášelo listí a obloha byla načervenalá od západu slunce. Po večeři se vydali Harry s Ginny, malým Johnem a malou skupinkou kamarádu s Hagridem k vlaku. Proběhly poslední letmé polibky. Píšťala vlaku zapískala a jeden z nejpozoruhodnějších studentů odjel, odjel vstříc novému životu. Ginny celou cestu do Londýna probrečela. John spal a Harry už se začínal těšit na nový dům. Na jeho dům.
Na nádraží na ně čekal pan Weasley s paní Weasleyovou, pomohli jim se zavazadly a prosadili si, že je odvezou do nového bytu, nového života. Jako tehdy, Molly ukazovala cestu, z jednoho prostého důvodu, přednedávnem tam totiž byla před nedávnem na návštěvě za svou přítelkyní. Pan Weasley řídil. A Harry a Ginny s malým Johnem v ruce odpočívali po náročném dnu.
Po asi ¾ hodině dorazili do vesničky obklopené vesele zbarvenými stromy. Vesničky byla malá, asi 25 domků, a pro mudly k nenalezení. Jejich dům byl velký s bíle obloženým dřevem a červenou střechou, krásně voněl dřevem a tajemnem. Ginny šla s Molly hned do kuchyně a začaly to tam dávat do pořádku a připravit něco k jídlu, zatímco Arthur s Harrym uložili Johna do postýlky a začaly vybalovat a vybavovat dům. Julius Nevykopal, byl příjemný chlapík a hned se s (v nejbližší době) Potterovými dohodnul (vlastně mu už včera poslali sovou a vzápětí dostali odpověď že zítra můžou přijet). V inzerátu byla napsaná dvě poschodí, ale dům měl ještě půdu. Půdy si Harry všimnul jen letmo, alespoň pro dnešek měl na starosti plno jiných věcí. Weasleovi tu dnes přespali, a brzo zrána se vydali na cestu domů a do práce. Harry s Ginny si lehli večer do postele a po dlouhé době se mohli věnovat jenom sobě. John spal jak kouzelně hodné dítě. Jen co ale novopečení rodiče ulehli a s klidným svědomím usnuli, prospali i odjezd rodičů.
___________________________________________________________________
Tak mi pls napište co na to říkáte...to víte sem nervozní...moje první kapitola....

Oznámení...o tom jak to bude s našim příběhem

31. října 2007 v 18:35 | www-el |  **Oznámení atd...
Ahoj lidičky...tak sme se s Mafaldou dohodly...že to na čas vyskouším...a když se vám to bude aspoň torchu zamlouvat...tak to budu písat.... jo a abyste věděli jmenuju se Eliška....

29. Kapitola

9. října 2007 v 9:48 | Mafalda |  **HP vs. lord Voldemort
Harry zaklepal na dveře Hagridovy hájenky. Ozvalo se zuřivé škrábání na dveř a pak i zaskřípání staré kliky- Hagrid stál ve dveřích.
,, Ahoj Harry! Teda, ten váš prcek ale vyrost vod tý doby, co sem ho neviděl… To snad ani není možný…"
,, Hagride, my ti musíme něco říct," špitla Ginny.
,, No tak poďte dál," vyzval je, trochu znervózněný vážností jejich výrazu.
Šli tedy dovnitř, sedli si k velkému stolu, na kterém byla položena velká nádoba plná griliážových hrudek. Hagrid jim nabídl, ale oba ji raději odsunuli na druhý konec stolu.
,, Hagride, nás vyloučili." vyhrkl Harry raději hned, aby pak neztratil odvahu mu to říct.
Obr na chvíli ztuhnul , ta se zase pohnul, ale pak zase ztuhnul.
,, To snad… to ne-.. to není možný. Harry- přece budeš bojovat a nenecháš se vodtaď jen tak vyšoupnout!! To přece nemůžeš!" Hagridovi se začaly po tvářích koulet slzy a stékaly mu to zcuchaných vousů.
,, Promiň, ale jinak to nejde," nedal se Harry, ,,vím, že jsem udělal chybu. Tentokrát si trest zasloužím a moc dobře to vím."
Zdálo se, že to Hagridovi otevřelo oči.
,, Teď ses zachoval jako opravdový muž, Harry. Jako James. Jsi jako tvůj táta."
To už to ale obr nevydržel a pustil se do usedavého pláče, takového, který se k jeho velikosti vůbec nehodil.
**O dvě hodiny později**
Harry s Ginny, která stále nesla Johna, za sebou právě zavírali dveře okrouhlého domečku na bradavičkách školních pozemcích- Hagridovy hájenky. S těžkým srdcem opouštěli toto stavení, nejspíš navždy.
Na Bradavice právě začal doléhat podzim. Jezero bylo plné spadaného listí a z komína obrovy hájenky se kouřilo. Nad Zapovězeným lesem visela oblaka šedivé páry, okenní tabule skleníků profesorky Prýtové byly zamlžené. Pozemky zelo sobotní prázdnotou.
Když došli až k Hradu, čekala tam na ně Lenka Láskorádová.
,,Ahoj, tak už jsem o tom slyšela. Je mi to líto," řekla dojatě a objaly Harryho i Ginny. Pak se otočila k uzlíčku, který Ginny nesla.
,, Jé, ten je ale roztomilý.. Doufám, že jste ho nezapomněli očarovat ochrannými amulety."
Podívala se na Harryho obviňujícím pohledem, avšak Harry ani Ginny neměli právě náladu poslouchat její žvásty s amulety. Rychle se s ní odloučili a vyběhli do nehelvítské věže. Společenská místnost byla prázdná a tak se posadli na svá oblíbená místa ke krbu.
,, Víš Ginny," začal Harry opatrně, ,,tak jsem si říkal, kdy vlastně odejdeme z Bradavic?"
Ginny se na Harryho podívala vděčným pohledem, jako by jen čekala, kdy o tom začne.
,, Myslím, že čím dřív, tím to bude lepší. Toto loučení mi už začíná lézt na mozek…. Ale něco mě trápí- kde budeme vlastně bydlet?" Ginny najednou vypadala ustaraně a zvedla se ze své oblíbené polohy, kdy ležela rozvalená přes tři křesla a hlavu měla na Harryho klíně.
Harry se usmál. ,, Neboj se Ginny. Vždyť víš, že mi rodiče zanechali celkem slušnou řádku peněz. Nikdy jsem příliš neutrácel. Myslím, že si klidně můžeme pronajmout nějaký menší dům.
Ginny se rozzářily oči, jakoby se jí právě splnil životní sen.
Harry pokračoval:,, Ale nejdřív musíme vyřešit tu naši svatbu."
Ginny na tuto krásnou událost málem zapomněla. ,, Jistě Harry. Já už se tak těším!"
Harry to cítil stejně. Čím dřív svatba bude, tím lépe, ale nejdřív musí nějak vymyslet to bydlení. Zvedl z nejbližšího stolu dnešní vydání Denního věštce a nalistoval stránku s inzeráty.
I Ginny se k novinám naklonila a společně se dali do hledání. Až na konci stránky našli něco, co je zaujalo: "Prodám zachovalý dům ve Vydrníku svatého Drába, v přízemí kuchyně a dva pokoje, v patře tři ložnice. Čistě kouzelnický dům, z části zařízený. Prodává Julius Nevykopal."
Harry a Ginny se na sebe podívali- to je přesně ono.

28. Kapitola

22. září 2007 v 14:47 | Mafalda |  **HP vs. lord Voldemort
,,To snad nemyslíte vážně..?!"
Ginny zbledla tak, že ji Harry raději chytil kolem ramen, kdyby se jí náhodou podlomila kolena.
,,Bohužel ano…. V šedesátém osmém odstavci sedmé kapitoly školního řádu se píše, že pokud se student dostane do situace, ve které jste právě vy- myslím tu záležitost s Johnem a celým těhotenstvím slečny Weasleyové- musí být vyloučen…"
,,Ale paní profesorko..! To byste nám neudělala.. už z..ehm.. ze známosti!" bránil se podrážděně Harry.
,,NE, známosti tady bohužel nehrají roli… Ale nevzpomínám si, že bych říkala něco o vás pane Pottere… Jedná se pouze o slečnu Weasleyovou, za předpokladů, že se bude o dítě starat ona.
,,Ale to ne. To rozhodně NE." nesouhlasil Harry.
,,Jestli půjde ona, tak já taky. Až John vyroste, tak školu dodělám. Anebo ne. Víte co? Já si najmu soukromého učitele. Peněz na to mám dost, nemyslíte?" řekl Harry mírně zvýšeným hlasem. Ale pak si najednou uvědomil, jak ta poslední věta zněla sobecky a majetnicky a zastyděl se.
,,Promiňte, paní profesorko. Tak jsem to nemyslel. Jen jde o jednu věc. Vy to ještě asi nevíte, ale my se s Ginny budeme brát."
McGonagallová jako by oněměla. Jako by jí právě před očima proběhly všechny ty roky, co znala Harryho, co viděla, jak vyrůstá a najednou před ní stojí s dítětem v náručí a podpírá Ginny Weasleyovou kterou ještě "nedávno" ovládal lord Voldemort jako malou školačku.
,,Víte to jistě? Já jen, abyste to neunáhlili… Neměli byste se brát jen kvůli dítěti. Nebudete potom v životě šťastní vy, ani on…" Profesorce vyskočila na čele ta známá otcovská vráska, kterou Harry na Brumbálovitak nesnášel.
,,Víme to jistě. Nejsme už malí. Já Ginny miluju a-"
,,A já Harryho taky." dodala oddaně Ginny, ketré se mezitím trochu vrátila barva do tváří.
,,Dobrá.. V tom případě vám tedy nemohu v ničem bránit. Ale se školním řádem bohužel nic neuděláme. Ani..ani profesor Brumbál by to neudělal."
Minervě vhrkly do očí slzy při vzpomínce na Brumbála.
Harrymu jako by to najednou došlo. Bradavice už nejsou jeho domov. Už tady nikdy nebude jako student. V hlavě se mu vynořovaly zamlžené vzpomínky na krásné okamžiky prožité v Hradě. Ale nemohl si pomoci, musel uznat, že McGonagallová má pravdu. Prohrál. Bude muset odejít.
,,Asi už nám nezbývá nic jiného, než si jít sbalit, co?" dostal ze sebe se staženým hrdlem.
,,Bohužel asi ano." řekla profesorka, ale bylo vidět, že ji to taky moc mrzí. Obešla pracovní stůl a Poklepala Harryho po rameni.
,,Je mi to líto, Harry. Nemyslela jsem si, že to tak dopadne. Přeji vám hodně štěstí…" Minerva téměř plakala, když říkala tato slova. Otočila, vytáhla velký kapesník a hlasitě se vysmrkala. Harry s Ginny toho využili a potichu vyklouzli z pracovny. Nechtěli, aby bylo loučení ještě smutnější. Na chodbě se Ginny rozplakala a vrhla se Harrymu do náruče takovou silou, že málem rozmačkali Johna, který se vzápětí taky rozplakal.
,,Vy jste ale moje uplakaná dvojka." řelka Harry něžně Ginny a pohladil ji po tváři.
,,Nikdy vás neopustím a udělám vše pro to, abyste byli šťastní," slíbil.
Najednu se chodbou rozlehly kroky a vzápětí se zpoza rohu vyhořila blonďatá čupřina a po ní i celý Draco Malfoy. Vypadal nadmíru spokojeně, ale když spatřil uplakanou Ginny a posmutnělého Harryho, tak se nejistě zastavil.
,,Děje se něco?" zeptal se opatrně.
,,Jo. Vyloučili nás."
Harrymu se vůbec nechtělo vykládat mu to, ale musel. Cítil povinnost mu to říct.
,,Kvůli.. no.. chápeš.. Kvůli Johnovi." dodala Ginny, která po dlouhé době zase promluvila.
Draco se začervenal.
,,Chápu. Je mi to líto, Harry. Nemyslel jsem si, že to bude tak vážné."
Draco vypadal zničeně.
Nejdenou začal John hrozně plakat.
,,Má hlad, Harry, musím jít," ozvala se Ginny a Harry šel s ní.
***
O PÁR HODIN POZDĚJI…
Harry i Ginny se už pomalu smířili se svým osudem a běhěm dopoledne si stihli spalit většinu věcí do školních kufrů. Harry si užíval svého, zřejmě posledního, oběda u Nebelvírského stolu. Po obědě se s Ginny vydali vrátit do knihovny všechny vypůjčené knížky. Pak ale nastal čas na jednu z nejsmutnějších věcí na tomto loučení vůbec: Rozloučení s Hagridem.

27. Kapitola

3. září 2007 v 19:57 | Mafalda |  **HP vs. lord Voldemort
Harry ležel v posteli a snažil se utřídit si myšlenky. Přemýšlel, co vlastně musí vše udělat… Jeho život byl poslední dobou dosti zmatený, takže si rozhodl udělat ve věcech jasno. Na prvním místě teď byla jeho rodina. Jeho nová rodina- Ginny a John. A taky samozřejmě všichni Weasleyovi. Harry přemýšlel, co bude s Johnem, až bude schopen žít jako normální novorozenec. Vždyť Ginny chodí teprve do šestého ročníku… Zbývají jí ještě 2 roky školy a ty přece nemůže jen tak zahodit! Nejspíš bude i u ní na prvním místě jejich společný syn, daleko před školou a vzděláním. Harry se rozhodl, že si o všem musí hned zítra promluvit. Další, co ho trápilo bylo to, jak se bude Ginny živit. Weasleyovi jsou už teď chudí a další hladový krk v podobě Johna by jejich finanční situaci bezpochyby ještě víc rozhodil. Harry se rozhodl, že musí Ginny živit sám. Je to koneckonců i jeho dítě a i on se o něj musí starat.
Převalil se na bok, ale myšlenky mu stále nedaly spát. Myslel na Voldemorta. Rozhodl se, že viteály prostě musí počkat, alespoň do doby, než vyjde školu. Teď se jimi nebude zabývat a bude raději myslet na svou rodinu.
Konečně ho napadlo něco, s čím by mohl nádherně usnout. Myslel na dívku s rezavými vlasy a oříškovýma očima. Stála tam v šatech bílých jako sníh a se šťastným úsměvem. Blížil se k ní se zatajeným dechem. Pak dívka promluvila. Ani ne tak promluvila, jako spíš špitla:,,Ano.". Harry se k ní naklonil a políbil ji…
,,Harry! Harry! Vstávej člověče! Přijdeš pozdě! No co se tak blbě usmíváš…" ječel Ron a stáhl z Harryho peřinu.
,, Nojonoabysesnepo…" zamumlal Harry, vstávajíc z postele. Uvědomil si, že se zřejmě celou noc usmívat, protože šťastný úsměv, způsobený představou své a Ginnyiny svatby, z jeho rtů ještě stále nezmizel.
Oblekl se a šel na snídani. Pozdravil se s Ginny dlouhým polibkem a rychle zblajzl snídani. Chtěl se ještě před začátkem vyučování podívat za Johnem. Tak tedy spolu s Ginny vyrazili na ošetřovnu. Vletěli dovnitř jako uragán, protože se už těšili na setkání s malým.
Ale v tu ránu se zděsili, jak přísně se tvářila madame Pomfrey. Stála uprostřed ošetřovny a hned na ně spustila:,, Vážení, mám pro vás dvě zprávy- dobrou a špatnou. Nejdřív dobrou: Malý John se jako zázrakem uzdravil. Během noci přibral dvě kila a je klidně silný jít domů. Tohle jsem za svůj život ještě vážně nezažila. Vážně zázrak!" Ginny skočila Harrymu do náruče a líbali se tak dlouho dokud je ošetřovatelka poněkud znechuceně nepřerušila:,, Ehmehm, a teď tu špatnou. Slečno Weasleyová, pane Pottere. Dnes ráno tu byla profesorka McGonagallová a říkala, že až se tu ukážete, tak vám mám vzkázat, ať jdete ihned za ní. Potřebuje vám něco oznámit.
Harry mírně znervózněl. ,, A pro je to špatná zpráva? Co nám chce tak špatného říct?"
,, S tím já, bohudík, pane Pottere nemám nic společného. Běžte za ní raději hned."
Tak se tedy Harry s Ginny, která si nesla v náručí Johna, který spokojeně spal, vydali k ředitelně.
Prošli chrličem, vyjeli po pohyblivých schodech a zaklepali na dubové dveře.
,,Vstupte," ozvalo se zevnitř.
,, Dobrý den, paní profesorko! Co jste od nás potřebovala?"
,, Zdravím, Harry, Ginny… Musím vám bohužel oznámit špatnou zprávu. Podle školního řádu jste vyloučeni z Bradavic."

26. Kapitola

31. srpna 2007 v 9:02 | Mafalda |  **HP vs. lord Voldemort
Tak teda na zkoušku přidávám novou kapitolu. Doufám, že se vám bude aspoň trošku líbit... Napište pls komenty, jak se vám líbí :)

_______________________________________
,,Harry! Ginny! Tak jak to dopadlo?!" začal rozčileně Ron, když brýlatý chlapec se svou milovanou a jejími rodiči vyšli z ošetřovny na kamennou chodbu, kde už na ně čekal Ron s netrpělivou Hermionu. Ginny držela v ruce zacinovačku a v ní něco malinkého a růžového.
,,To je ale zlatíčko!" rozplývala se Hermiona nad drobečkem a málem ho ulíbala… Ron se rozpačitě držel dál.
,,Hermi prosím tě pozor…. Madame Pomfreyová nám ho jen na chviličku půjčila. Jinak musí být stále pod jejím dozorem. Je ještě moc křehký- vždyť víš, narodil se o moc dříve…" náhle se Ginny zlomil hlas a nepatrně pootočila hlavu, aby si nikdo nevšiml, že se jí oči zalily slzami. Harry ji objak kolem ramen a políbil na vlasy.
,,To zvládneme- neboj se. Madame Pomfreyová ho dá do kupy." konejšil ji.
Weasleyovi se na ně dívali pohledem, ve kterém byla směs nelibosti, radosti a lítosti. Stále se nemohli dost dobře smířit s tím, že Harry- ten chlapec, kterého brali jako vlastního- je tady s Ginny a dokonce spolu mají… dítě. Vždyť Ginny je teprve 16. Je tak..-mladá! Ale pak si stejně vzpomněli na sebe, když byli mladí a vlastně jí nemohli nic vyčítat. A byli rádi, když viděli, že Harry ji má opravdu rád a že to spolu myslí vážně. A zároveň jim jich bylo neskutečně líto, když jim pověděli celou historii s tím, jak čekli dvojčata a jak je Voldemort mučil. Bylo to celé tak neuvěřitelné…
,,Konec! Slečno Weasleyová, pane Pottere, pojďte zpět na ošetřovnu, malý John musí dostat své lektvary." zavelela ošetřovatelka, která právě vykoukla ze dveří ošetřovny. Ron s Hermionou a Weasleyovi se s Johnem ještě rychle rozloučili a Harry s Ginny ho odnesli do kanceláře Pomfreyové, kde ho uložili do miniaturní postýlky. Pak se ještě dívali, jak mu Pomfreyka do jeho malinké pusinky pomocí tenké hadičky lije různobarevné lektvary. Pak mu oba dali pusu na dobrou noc a s těžkým srdcem a strachem, co s malým Johnem bude, opustili ošetřovnu. Tak na ně čekali Weasleyovi.
,,Ron s Hermionou říkali, že si ještě musí jít něco vyřídit, prý se uvidíte na večeři." hlásila Molly, která společně s arturem seděla na pestrobarevných křeslech, které si, nejspíš, (stejně jako Brumbál tehdy na Harryho disciplinárním řízení na ministerstvu) vykouzlili. Teď oba vstali a Artus mávl hůlkou- křesla zmizela.
Ginny se opět rozplakala a pan Weasley ji konejšivě objal. Molly (snad ve snaze ji trochu povzbudit) ukázala na její ruku :,, Jé, Ginny, ty sis koupila tak krásný prstýnek..?"
Ginny se zaraženě odtáhla od svého otce a podívala se poplašeně na svou ruku a pak na Haryho. Ten na ni povzbudivě kývnul.
,,Víš, mami, my jsme vám s Harry ještě něco něřekli." pak se povídala na svého milého pohledem, že teď by mohl mluvit zase on.
Tak se dal Harry do vysvětlování:,,Když jsem zjistil, že je Ginny těhotná, tak jsem ji požádal o ruku. Bylo to sice z velké části kvůli dětem, ale hlavně kvůli tomu, že Ginny moc miluju a chci abychom zbytek života strávili spolu."
Weasleyovi na sebe chvíli němě hleděli, ale pak se Molly rozplakala. A to mluvilo za vše.
Odpoledne bylo pochmurné. Začínal pomalu podzim. Bradavické pozemky byly pochmurné a stromy Zapovězeného lesa čněly k nebi ještě hrozivěji než dříve. Harry si umínil, že hned jak to bude možné, podívá se po viteálech. Ale věděl, že to zase tak brzy nebude. Nemůže přece tady Ginny nechat s mlým ve strachu, co s ním je. Musí počkat, až bude John trochu větší a bude schopen normálně žít i bez lektvarů a kouzel, kterými ho pilně zahrnovala madame Pomfreyová. Viteály až na druhém místě. Na prvním je rodina.
Harry s Ginny, Ronem a Hermionou spěchali do Vstupní síně, kde měli sraz s Dracem.
,, Ahoj Draco! Tak co? Jaký byl první den "nového a tentokrát hodného Malfoye"?"
,, Ani se neptej. Jsem rád, že tu mám aspoň vás." řekl mírně dojatě Malfoy a vděčně se na Nebelvířany usmál.
,, Už jsme všem v Nebelvíru řekli, jak to s tebou opravdu bylo, Draco. Věří ti." pokračoval Harry cestou do Velké síně. ,, Neboj, myslím, že se na tvé prohřešky časem zapomene. Musíš se jen snažit být na všechny kolem sebe hodný."
,, Hmm… to zní zajímavě…" zamyslel se Draco a vzápětí se všichni rozesmáli.
,, Doufám že to s Johnem dobře dopadne." řekl ještě bledý blonďák, než se rozdělili, aby se každý z nich najedl u svého kolejního stolu.


Něco o mně

30. srpna 2007 v 22:07 | Mafalda |  **Me- Mafalda :)
Tak abyste o mě taky něco věděli, no :)
.
.

! Oznámení

30. srpna 2007 v 20:10 | Mafalda |  **Oznámení atd...
Ahoj všichni... Možná se divíte, že sem píšu já. Naše milá Terinka se už opravdu rozhodla skončit s blogem. Teda s blogem ne, ale s povídkou. Už minule, když tady byl stejný problém a všichni jsme ji přemlouvali, ať nekončí, mi povídku nabízela. Tenkrát se mi nabídka příliš nelíbila, protože jsem se bála, že bych její povídku mohla zkazit (to se teda bojím pořád! :)). Ale zkrátka to dopadlo tak, jak to dopadlo a Terka mi blog i s povídou předala. Už zhruba vím, o čem bych chtěla psát, ale doufám, že kvůli tomu, že sem teď začnu psát já a ne Terka sem nepřestanete chodit. Byla by škoda tu návštěvnost, která tu vznikla díky Terčině roční práci, takhle zbořit. Slibuju, že se budu snažit psát aspoň tak dobře jako ona a že se pokusím vás nezklamat.
A ještě jednou: Díky Teri! A tady ještě něco pro tebe O:-) :

Oznámení, čtěte prosím

27. srpna 2007 v 17:36 | Terinka |  **Oznámení atd...
Tak jsme si to už konečně pořádně rozmyslela. Končím a tentokrát už mi to nerozmluvíte...celkem mě to baví, ale 1) baví mě to vymýšlet, ale nebaví mě to psát a 2)nedokážu psát, když už jsem si přečetla amatérský překlad hp 7, psala bych akorát tak napodobeninu.
Sorry

25. Kapitola

19. července 2007 v 18:23 | Terinka |  **HP vs. lord Voldemort
Ginny jenom vyděšeně zírala na bradavickou ošetřovatelku. Harry se jí pokusil obejmout, ale ona jako by o něm ani nevěděla.
"To..to není pravda, že ne?" třeštila dál oči na madame Pomfreyovou.
"Bohužel." odpověděla smutně ošetřovatelka. Ginny se zalily oči slzami a jedna po druhé jí tekly po tvářích. Konečně jako by si uvědomila, že vedle ní stojí Harry, přitiskla se k němu a dál brečela na jeho rameni. Draco je jen smutně sledoval. Harry si vzpomněl, co ošetřovatelka říkala.
"Kdy bude ten předčasný porod?" zeptal se jí.
"Nejlépe ještě dnes. Dítě ovšem bude nedonošené, budeme ho muset první měsíc udržovat při životě kouzly." odpověděla mu.
"Ginny, miláčku, jseš připravena jít na ten předčsný porod?" zeptal se Harry Ginny, jelikož ta stále vzlykala na jeho rameni. Ginny jen přikývla. Harry se podíval na ošetřovatelku.
"Můžeme začít hned?"
"Ano. Všichni kromě vás" ukázala na Harryho a Ginny," ven!" přikázala a Draco s profesorkou McGonagallovou odešli.
"Pojďte za mnou." zavedla je do místnosti, ve které Harry dosud nebyl. Byl tam jeden dlouhý operační stůl a jinak nic.
"Lehněte si sem." ukázala ošetřovatelka na stůl a pokynula Ginny. Ginny se podívala na Harryho a lehla si na stůl. Harry si stoupl vedle stolu a chytl Ginny za ruku. Ošetřovatelka mávla hůlkou a Ginnyno oblečení, které měla na sobě, se změnilo v jakousi dlouhou tuniku.
"Tak, teď vám dám lektvar početí. Je to lektvar, který vyvolá porod, ano?" Ginny pouze přikývla. Ošetřovatelka na chvilku odešla a vrátila se s lahvičkou duhového lektvaru. Podala jej Ginny a ta ho vypila. Účinek se dostavil okamžitě. Ginny začala rodit.
"Dýchejte, hlavně správně dýchejte." radila jí madame Pomfreyová. Po půlhodině Ginny porodila. Madame Pomfreyová s drobečkem ihned odešla do své pracovny. Za chvíli se vrátila, mávla hhůlkou nad Ginny poprvé, Ginny se opět vrátilo její původní oblečení, mávla podruhé a Ginny se rozzářila tmavě modrou barvou.
"Tak, mrtvý plod už jsem odstranila. Druhý mrňousek je u mě v pracovně, jedině tam bude v bezpečí. Je to kluk, měří 40 centimetrů a váží 2,5 kila. Bude u mě muset zůstat přibližně měsíc. Teď se na něj můžete jít podívat."
Oba dva se vydaly do ošetřovatelčiny kanceláře. V rohu místnosti byla malinká postýlka a v ní malinkatý chlapeček. Oba dva se nad ním začali rozplývat.
"A Harry, jak se bude jmenovat?" zeptala se Ginny.
"To nevím, co by se ti líbilo?" optal se Harry.
"Líbilo by se mi Harry, John, Artur, Jack a hodně dalších." usmála se na něj Ginny.
"Dobře, bude se tedy jmenovat Harry John Potter, jsi pro?" Ginny přikývla.
"A Harry? Jak to řekneme našim? oni mě zabijou." posmutněla Ginny.
"Nezabijou, neboj. Madame Pomfreyová, mohli bychom krbem zavolat prarodiče?"
"Jistě." odpověděla ošetřovatelka a nechala je v místnosti samotné.Harry přešel ke krbu, vhodil do něj letax, řekl doupě a strčil do krbu hlavu.
"Harry! Co je, co se stalo?!?" uhodila naněj hned paní Weasleyová.
"Potřebuju, abyste i s panem Weasleym přišla co nejdřív na bradavickou ošetřovnu." řekl a zmizel dřív, než se mohla paní Weasleyová na cokoli zeptat. Za chvíli krb zezelenal a po chvíli z něj vylezli pan a paní Weasleyovi. Hned jak spatřili postýlku a mälé nemluvně, oněměli.
"To není vaše, že ne?" vzpamatovala se jako první paní Weasleyová.
"Je." odpověděl stručně Harry. Cítil, jak se Ginny vedle něj trochu klepe, tak ji objal.
"Ale...jak to? Jste přeci ještě hrozně mladí!" začala rudnout paní Weasleyová.
"Klid Molly, nejsou zas tak mladí. Harry už je dospělý. Nezapomínej, že když tobě bylo tolik, kolik je teď Ginny, tak už byl na světě Billa ty jsi čekala Charlieho." usmál se pan Weasley a hleděl do překvapených tváří své dcery a jejího milovaného.
"Můžu se podívat?" zeptala se již klidná Molly, která uznala, že manžel má pravdu a chtěla se teď podívat na svého vnoučka. Ginny přikývla a její rodiče se také okamžitě začali rozplývat nad malým drobečkem.

Jak dopadne poslední díl Harryho Pottera?

18. července 2007 v 20:57 | Terinka
Blíží se datum vydání sedmé a poslední knihy ze série Harryho Pottera. Kniha s názvem Harry Potter and Deathly Hallows se začne prodávat 21.7.2007 minutu po půlnoci. Zajímá vás, jak poslední díl dopadne a kdo zemře? Sledujte 21.7. na Show News.

Kam dál